Měli bychom vědět, že láska není úsměv, ale pocit. Přátelství není procházka, ale důvěra. Život neni zlý, ale lidé v něm ho ničí. Že bolest, kterou vlastníme, nás jednou opustí. Že ani nejnešťastnější chvíle netrvá věčně. Že jizvy jsou symbolem nové zkušenosti. Že po cíli přijde nový start a že žít je krásné.
Že časy, když celá rodina byla pohromadě, dva mladí lidé do sebe byli zamilovaní až do smrti a přátelství trvalo věčně, jsou pryč.
Že život ti nedává lidi, které chceš, ale dává, které potřebuješ. A proč? Aby tě ranili, aby tě milovali, aby tě opustili a aby z tebe vytvořili osobu, kterou ti bylo souzeno být.
Také bychom měli vědět, že máme dávat, ale nedovolit, aby nás využívali. Milovat, ale dát pozor, aby naše ♡ nebylo zneužívané. Věřit, ale nebýt naivní. Poslouchat, ale neztrácet svůj vlastní hlas.
Že občas je potřeba některým lidem přestat lézt do zadku, aby nás přestali brát jako samozřejmost a pochopili, že nás taky můžou i jednou ztratit.
A že život je nespravedlivý a ne vždy se vyplatí být hodný a ochotný. Že ty největší svině vždy dostanou to, co chtějí a ať se snažíme jakkoliv, stejně se vždy něco zkazí.
Že vždy je někde schované slunce a vyleze v tu nejlepší chvíli a to, že se nám jeden den nepodařil neznamená, že zítra to nebude lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář, moc si toho obě vážíme! :)