Občas se dostaneme do situace, kdy z našeho života někdo odejde nebo jsme nuceni odejít my.
Nastane situace, kdy už dva lidé nemůžou být spolu, nebo nechtějí být spolu a proto se jeden raději vytratí, protože má pocit, že "to tak bude lepší".
I když nechcete, aby odešel, musíte respektovat jeho rozhodnutí. Ale to, že odejde, neznamená, že vám skončil život. Že skončil váš příběh. Je to pouze to, že skončila jeho část příběhu.
Problém je, že se říká: "Každý příběh končí šťastně. A pokud konec není šťastný, znamená to, že příběh ještě neskončil".
A co potom, když si člověk uvědomí, co udělal a chce vrátit? Vy jste si zvykli na to, že už u vás není, že skončila "ta jeho část", jenže pak vás přepadnou myšlenky: "Co když se zlepšil, co když vážně přijde ten šťastný konec, co když všechno bude úžasné"?
Je to složité, všechno je vlastně šíleně složité.
Protože děláme v životě rozhodnutí s tím, že si myslíme, jak to je pro všechny nejlepší. Ale pak nám třeba dojde, že to nejlepší není a je tady problém. A snažíme se to vyřešit, jenže stejně se vždy naskytne to, že jeden z nich nebude spokojený...
Přála bych si, abych uměla řešit situace tak, aby to bylo prospěšné i pro mě, i pro druhou stranu. Jenže to je asi nereálné...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář, moc si toho obě vážíme! :)