24. 8. 2014

Bolest

Pár dnů zpátky jsem četla jeden strašně pěkný příběh.
 Bylo to něco ve smyslu, že otec dával synovi velmi důležitou životní lekci.
 Syn, který byl ještě malý, se často zlobil. A otec mu řekl, že pokaždé, co se rozzlobí, zatluče hřebík do plotu. Chlape se začátku tloukl hodně hřebíku a po čase svůj hněv kontroloval. (Samozřejmě zjistil, že lepší je ovládat se, než zatloukat hřebíky. Nakonec přišel den, kdy se chlapec ani jednou nerozhněval. Otec mu řekl, ať vytáhne hřebík za každý den, co se nerozzlobí.
  Postupem času v plotě nezůstaly žádné hřebíky. Tehdy vzal otec chlapce za ruku a odvedl ho k plotu. Tam mu řekl: ,,Udělal jsi dobře chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. ´´

A s čím to vlastně souvisí? Převeďme si to do normálního života.
 Když řekneme něco ve zlosti, zanechá to stejné jizvy, jako když do člověka zabodneme nůž a vytáhneme ho. (Můžeme si to představit i jako sklo. Když se rozbije můžeme ho slepit, ale zůstanou tam čáry napořád).
 Nezáleží na tom, kolikrát řekneme "lituji", rána stále zůstane.
 A určitě víme z vlastní zkušenosti, že rána slovem bolí někdy více, než fyzický úder. Zvlášť, když je to od člověka, který je náš kamarád, nebo od milované osoby.
  Proto bychom se měli zamýšlet před tím, než něco vypustíme z pusy. Protože pak už se to těžko bere zpátky.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za tvůj komentář, moc si toho obě vážíme! :)