Cesty

Někteří lidé jsou velmi nerozvážní. Jiní neví, co mají dělat v nepředpokladatelných situacích a přijde jim občas vše zbytečné už v počátku, kdy je někdo/něco namočí do vody. Nejhorší na tom je, že se ani nezačali topit. Zbytečně brzo se vzdávají naděje, že bude vše lepší. Žijí dneškem, ne zítřkem.. A  tak mi přijde, že se snaží (když už není jiné cesty nebo nemůžou jinou cestu najít) jít o krok nazpět a být u těch a s těmi lidmi, se kterými jim bylo dobře a cítili se sví, v bezpečí.. Tedy mimo ohrožení daleko od naší pomyslné vody.
Když už se rozhodnou pro další krok vpřed, musí si být stoprocentně jistí, že se nebudou muset vracet a bude to to správné rozhodnutí. Nejspíš proto jsou stále na vážkách a nechtějí například navazovat nové vztahy, stýkat se s novými lidmi. Chtějí, aby bylo vše jako dřív. Bojí se, že by je to mohlo rozhodit v tom, jak se do budoucna rozhodnou, jak se jejich rozhodnutím změní jejich výhled a možnosti do budoucna. Mají strach, že se potopí úplně.
Začnou se utápět v jiných věcech postupně, až zcela a přitom si to sami ani neuvědomují.. Každou chvílí může přijít deprese. Ne taková, při které vám stačí několik milých slov od kamarádů, ale taková, při které máte strach z toho, co bude. Jestli to, co se kdy stalo, mělo svůj smysl a co by se změnilo na tom, kdyby se některé věci jednoduše vymazaly.
Bohužel, nic není jednoduché a hlavní je si uvědomit, že každá situace, která se nám kdy přihodila v nás zůstane ať chceme nebo ne. To jsou právě ty věci, které nám utvářejí charakter a pomáhají nám v tom, abychom se postavili na nohy.

  Stačí se jen vynořit a nadechnout a vše začne mít rázem jiný smysl ;)