Sen/sny

Nedávno mi kamarád poslal tyhle dvě slova. A mi v hlavě začalo běhat plno věcí.

  Život je o tom, že v mládí si určíme sen a za tím si jdeme. Během dospívání se na něm snažíme pracovat a vlastně celý život si ho splňovat.
Ale co když nám něco brání si náš sen splnit? To je potom pro nás jakési zklamání.

  Od mých asi 12let jsem často přemýšlela nad klasickou otázkou "čím budu až vyrostu". Vybrala jsem si psycholožku. Ptáte se proč? Sama nevím. Možná proto, že mě bavilo pracovat s lidmi a od jakživa lidem pomáhat. Začalo se mi to tak líbit, že se to stal můj sen. Celou základku jsem si za tím šla.
Na konci prváku jsem byla na návštěvě u svého tatínka. Povídali jsme si a řekla jsem mu o mém vysněném povolání.
Řekl mi, že když mám 4 z matiky, tak mě nevezmou na žádnou vysokou školu a na práci můžu zapomenout.
  V tu chvíli se ten můj velký sen zbořil jako domeček z karet.
  Představte si, že stál na nějakém starém malém mostečku a můj táta ho proboural a sen spadl do vody a uplaval.
V tu chvíli jsem nemyslela na nic jiného a v hlavě mi běhalo jen: No jo ty na to nemáš, ty nebudeš ta, kterou chceš být, ty to nezvládneš.
Jenže pak mi něco došlo. No a co, že mi nejde matika, ono nikdo není dokonalý. Ale to neznamená, že to nezvládnu.
A tak jsem teď dokončila druhák zase se svým snem. Ptáte se, jak jsem se k němu zase dostala? Jednoduše.
Když něco chci, ale opravdu vážně chci, půjdu si za tím. A budu se snažit, ať mi to nikdo a nic nezkazí.

Měli by to dělat všichni. Jít si za svým snem i přes překážky.
Netvrdím, že to bude lehké a rychlé. Ale až tomu dosáhnete (ať už je to cokoliv), tak to bude stát za to. Budete mít tak úžasný pocit...a to mi věřte, ta dřina za to stojí.
Takže na závěr bych tady uvedla jen motto od mého oblíbeného zpěváka: "Věř, běž a dokážeš."