Nedávno jsem byla s mým kamarádem, kterého jsem naposledy viděla zhruba v Srpnu.
Jak to tak bývá, vykládali jsme si o všem možném, on mi povykládal plno věcí o nové škole, já mu o tom, co teď prožívám za dilemata apod.
Pak jsme si vykládali déle a najednou bylo ticho. Chvilku se zamýšlel a pak se mě zeptal.
"Vyhovuje ti tvůj styl života? Vždyť si vždy chtěla něco jiného ne?"
A já se zamyslela...
Jsem typ člověka, který rád plánuje. Mám dobrý pocit, když v pondělí vím, co budu dělat o víkendu. Jenže poslední dobou se mi nedaří nic plánovat. Chtěla bych, jenže okolnosti mi to nechtějí dovolit.
Mám ráda, když jsem si aspoň zhruba jistá svým programem.
Neříkám, že teď si tím jistá nejsem, jenže to, že každý víkend budu dělat to stejné, mě už nijak nenadchne.
Ten pocit, že vím, že nastane pátek, já si sbalím věci a odjedu.. je to tak stereotypní, tak jisté, až to bolí... Neříkám, že tam, kam jezdím, nejsem ráda, ale kdyby to aspoň nebyla samozřejmost, nebo kdybych dělala tam trochu něco jiného, než sezení u TV.
Říkáme si, jak bude náš život pestrý, jak budeme dělat různé věci. Jenže pak spadneme do stereotypu a z toho už se nejde jen tak lehce vymanit...
Neporadím Vám, jak nespadnou do stereotypu, protože já sama do něho spadnou nechtěla, ale stalo se mi to :O
Přeju Vám všem lepší život, brzy se zase ozvu :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář, moc si toho obě vážíme! :)