Když se zamilujete, je to obecně strašně fajn. Cítite se opravdu šťastní a máte dojem, že teď už to bude jen dobré.
Jenže potom časem zjistíte, že to zase tak úplně jednoduché není.
Maté na výběr 2 možnosti. Buď se tomu poddáte a budete čekat, co se z toho vyvine a nebo tomu budete chtít pomoct (případně to potlačit) a to ve většině případů dopadá špatně.
Kdyby nás ve škole učili něco jako mezilidské vztahy, bylo by to pro nás jednodušší. Bohužel tomu tak není a nikdo nám neřekne, jak se máme chovat. Jak poznáme, že je člověk právě ten, se kterým máte strávit zbytek života. Jak se máme zachovat, když se do nás někdo zamiluje (my zamilování nejsme) a nechceme mu ublížit. Nikdo nás nenaučí, jak máme používat city, jak je poznat, jak se s nimi vypořádat.
Od toho tady jsou chyby, ze kterých se poučíme. Bohužel někdy jich je více, než by jste sami chtěli. A ne vždy jejich poučení bereme jako poučení a uděláme je znova.
Nejhorší je, když nastane situace a vy absolutně nevíte, jak se máte zachovat.
Dám vám příklad.
Jste zadaní. Zamiluje se do vás člověk a první co je si řeknete "ajej co budu dělat, nechci mu ublížit". Ale vzhledem k tomu, že je to váš kamarád, normálně se s nim bavíte. Lépe ho poznáte a zjistíte, že je vlastně strašně fajn, že je to to, co vám chybí a že když jste s nim, jste jako v sedmém nebi. Tak chodíte spolu ven, skvěle se bavíte. Když tu najednou se něco zvrtne. Nevíte ani pořádně co. Začne se vám vyhýbat a řekne vám, že když se s vámi bavit nebude, bude to tak lepší. Jenže vy ho máte natolik rádi, že nechcete, aby se vytratil. Pro něho naštěstí ho máte rádi natolik, že chcete, aby byl šťastný a necháte ho jít.
A prosím pěkně na tohle vás nikdo nic a nikdy nepřipraví. Nebudete vědět, jak v takové situaci jednat, co říct a neříct, co udělat a neudělat. Budete muset spoléhat čistě na sebe a doufat, že jednate spravně.
Uvažuju jak svoji myšlenku zakončit. Bohužel je moc dlouhá a spletitá, tak to asi pujde opravdu těžko.
Nejraději bych vám poradila, aby jste se nezamilovávali. Protože to není jako z těch romantických filmů. Takový sladký vztah jako je tam potřebuje trpělivost, hodně důvěry. Vyžádá si oběti a hodně slz. A potom, až si to časem zasloužíte, bude stát za to.
Ps.: Omlouvám se, pokud je článek nesmyslný. V poslední době mám hodně myšlenek a teď asi všechny vyplynuly na povrch. A nějak nejdou oddělit.
Pps.: Pokud si to čteš... snad aspoň trochu pochopíš...
Ten pocit moc dobře znám.. Prožívám právě to samé. Není to příjemné a moc dobře vím, jak to bolí.. Když víš, že miluješ někoho jiného, ale nemůžeš mu to říct, abys nezranila někoho dalšího.. Život nám dává možnosti a je jen na nás, jak s nimi naložíme. Třeba čas ukáže, jak to má být :-)
OdpovědětVymazatDrž se a buď silná, zvládneš to ;-)
Nejhorší je, když si mysllíš, že se rozhodneš správně a časem se ukáže, že to tak úplně správné není. Že ses rozhodl z důvodu ala "bude to tak lepší" jenže to zrovna pro tebe lepší není. A ještě horší je, když jsi zamilovaná, jenže on to nechce risknout, tak to raději smete pod stůl a jde dále a ty trpíš...
OdpovědětVymazat