Určitě jste někdy o něčem či někom pochybovali. Přemýšleli jste, jaká možnost je správná.
Já uvažovala nad tím, co se stalo koncem minulého roku:
Když zjistíte, co vám celou tu dobu dodávalo sílu a otevřou
se vám konečně oči..- Možná budete překvapeni stejně jako já. Nikdy bych nevěřila,
že jen pár sekund dlouhý pohled do těch láskyplných modrých očí ve mně dokáže
vzbudit tolik klidu a pochopení. Že se mi znenadání uspořádají myšlenky do smysluplně
na sebe navazujících idejí. S možná až chladnokrevností dokážu říct, že
ten den byl pro mě zlomovým.
Když mi došlo plno věcí najednou, jako blesk z čistého
nebe vám projede hlavou znenadání ta správná myšlenka, na kterou jste nemohli
přijít.. Je to jako zázrak. Z ničeho nic jsem se cítila znovu po několika
měsících šťastná a uklidněná. A neumím si to jinak vysvětlit. Člověk, díky
kterému se tohle všechno stalo, by mě nikdy nezradil a v tomhle jsem si
jistá na 110%. I já bych za něj dala ruku do ohně. Jen pociťuji velice zvláštní
strach z toho, že bych něco takového měla právě jemu říci. Vždy, když si
představím, jak by mohl reagovat, nedojdu k závěru. I když takto
vyhodnocuji situace normálně (že si třeba řeknu 2 nebo 3 věty a představím si,
jak by na ně daný člověk na základě známých vlastností reagoval a pak vyberu tu
vhodnou). Nevím, co od toho čekat. Pochopení? Rozhořčení? Nebo snad otočení
zády? To se asi nikdy nedozvím. Protože ani nemám sílu abych něco takového
řekla právě tomu člověku. Bojím se, že ho tím navěky ztratím.
Stalo se vám někdy právě něco takového? Napište, co si o tom
myslíte. Napište své zkušenosti. Ráda se z nich poučím.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář, moc si toho obě vážíme! :)