Pozdní jaro a léto doprovází bouřky. Liší se podle intenzity ničivosti, spadaných srážek na metr čtverečný atp. Ale jak se cítím při bouřce? Je to chvíle, kdy nemyslím na následky, žiju jen v přítomnosti a nevnímám nic jiného, než zesilující bubnování velkých dešťových kapek o plechovou střechu. Je dusno a ty kapky jsou tak osvěžující. Vlna napětí vám projíždí celým tělem a vy se cítíte tak.. jiní. Miluju ten pocit, když je bouřka. Mám strach, ale přitom je to tak vzrušující. Při každém zahřmění mnou projede vlna zvláštní radosti a zároveň mě zamrazí. Těším se, až bude bouřka přímo nad námi, kdy je cítit to napětí ve vzduchu... Ale bouřka nás obešla. Jako by se nám chtěla úplně vyhnout.. To je tak vždycky (-_-)
Zanechala po sobě jen pár kapek.
Jen jsem mohla závistivě koukat na tu pulzující záři v dáli a cítit opožděné dunivé hřmění vzdalující se bouře.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář, moc si toho obě vážíme! :)