Someday..

Jednoho dne si uvědomíš, jak je pro tebe důležitá, co všechno by byla schopná pro tebe udělat. Pochopíš jak jí na tobě záleželo, že tu stále byla pro tebe, zatím co ty si tu byl pro jinou. Přijdeš na to,že ona byla ta, která si zasloužila to, co si dával vždy jiné.Jednou to přijde, ale v té chvíli už bude pozdě. Bude po všem. Ona tu už pro tebe nebude.Odejde,daleko od tebe. Někam, kde se nebudete moct vídat. Na místo, na kterém bude s někým jiným. S někým, kdo jí k nohám položí i modré z nebe jen aby se usmívala, jen aby byla šťastná jako nikdy předtím. A v té chvíli pochopíš, že si zůstal sám. Sám mezi všemi falešnými lidmi , mezi kterými nebude nikdo takový jako byla ona. Osoba, kterou jsi měl tak strašně rád. Člověk, pro kterého návrat by si spravil cokoliv na světě. V tom momentě ti dojde, že už se to nezmění. Odešla, a nic a nikdo ti jí nevrátí nazpět. Začneš vzpomínat na ty společné chvíle. Chvíle, které by si nejradši zopakoval. Promítneš si v hlavě ty momenty kdy jste se spolu smáli, kdy jste blbli jak malé děti. To období tvého života, o kterém by si nikdy neřekl, že skončí. Že ti bude jen další vzpomínkou do sbírky. Zůstaneš bezmocně stát a budeš jen poslouchat to ticho, které za sebou nechala. To prázdno, které po ní zůstalo. A v té chvíli bude zbytečné přemýšlet o tom, kdo má na tom vinu. Stalo se, nevrátíš to zpět. Spokojíš se s někým, kdo jí bude podobný. S někým , kdo ti bude připomínat osobu o kterou jsi přišel. Budeš se usmívat, říkat,jak jsi šťastný a v duchu si budeš uvědomovat,že nikdo nebyl, není a nebude jako ona. Osoba kterou jsi navždy ztratil.